právě sleduji:
Neko samurai 2
Secret garden
Ghost writer
...a další...

Report: Korejsko- český sportovní den (3.)

7. listopadu 2011 v 12:01 | Gitík |  Reporty z akcí
Po dopoledním bloku následoval oběd.

Oběd
Asi můj největší zážitek z celého dne. Každý účastník vyfasoval polystyrénovou krabičku s obědem a hůlky (!). Pro mne to bylo vůbec první setkání s korejskou kuchyní vůbec a také premiérový pokus o to, abych se dokázala nakrmit za použití hůlek, které jsem držela poprvé v životě v ruce.
Pan Kang, Mariin manžel, nade mnou stál, trpělivě mi ukazoval, jak mám ty pekelné nástroje správně držet a účastně radil: "Pomalu, pomalu..." a nebo "Těžké, těžké, těžké..." v případě, kdy jsem marně honila kousek masa po misce (mrchy jedny klouzavý). Sestře to kupodivu s hůlkami šlo o mnoho lépe než-li mně, ale stejně nás Maria naučila i velmi účinnou strategii "prostě to nabodni."
V krabičce bylo hovězí maso, masová směs na paprice, kimči, kimbab, čapča, trocha rýže a ještě pár dalších věcí, které sice neumím pojmenovat, ale všechny mi hrozně chutnaly, což je podstatné. Rýži jsem hůlkami nezvládala, ale naštěstí jakýsi ORG sehnal panu Kangovi plastové lžičky.
Dalším chodem byly dezerty žlutá kostka (rostlina původu: dýně), malé bobečky v červeném prášku (rostlina původu: rýže) a šedivá hroudička (rostlina původu: brambory), které byly příjemně sladké a oproti ostrému kimči spíše jemné a nenápadné chuti, které by Čech nejspíše označil termínem hutné hubolepy. Možnost kombinovat různé chutě mne přímo fascinovala, protože to je něco, co z české kuchyně neznám. Rozhodně nezapomenutelný zážitek.
Třetím chodem, který mi pan Kang nabídl, bylo vepřové s křenem a hořčicí (a tady máte českou část oběda). Což mi také chutnalo, i když korejský balíček vyhrává na celé čáře.

Podle programu sice překážková dráha byla v plánu v dopoledním bloku, ale čas utíkal rychleji, a tak se dostala na pořad dne až po obědě.

Pod šifrou překážková dráha se skrývala další zábavná hra, kterou už jsme sledovali s Marií a její rodinou. Šlo o půlkolečko kolem tělocvičny ve dvojici, která má k sobě svázány vnitřní nohy, včetně efektního kotoulu uprostřed a předání štafetového kolíku další dvojici, která kolečko kolem tělocvičny dokončí. Pak předají kolík jednotlivci, na kterého u tribuny čeká úkol typu musíš si půjčit od diváků čepici/ šálu a doběhni s ní do cíle. Téhle hry jsme se neúčastnily, ale o to větší zábava byla sledovat svázané dvojice, kterak všelijak zápolí s rychlostí pohybu a kotouly.


Odpolední soutěž
Na odpoledním programu bylo skupinové skákání přes švihadlo, přetahování a hra s krycím názvem kvíz (OX alias ó - eks). Přetahování se nekonalo vůbec, zato ostatní dvě ano a obou jsme se účastnily obě dvě. Oproti dopoledni se soutěžící začali dělit na Čechy a Korejce, modrá a bílá přestaly hrát takovou důležitost (přece jenom i sebelepší program se dosti zpomalí, když zkrátka nerozumíte, co se po vás chce - a je tak nutné to vysvětlovat každému zvlášť - a proto se začalo vysvětlovat Korejcům korejsky a Čechům česky zvlášt ryze z praktických důvodů)
Při nácviku skákání se ukázal problém najít dvě schopné osoby, které by točily lanem. Dlužno podotknout, že se při nácviku lano, několikrát zaseklo i o mne, protože skákání - a ještě k tomu ve štrůdlu lidí - rozhodně není moje parketa. Korejskému týmu se podařilo přeskočit devětkrát, kolikrát nám, to nemám tušení (prý asi 6krát).Ale vyskákala jsem si za odměnu kelímek s instantními nudlemi.
Kvíz, též znám pod názvem OX (ó eks) byl důkazem improvizovaného chaosu a živelného se rozpadnutí veškeré organizace v korejské proudy slov a jednovětý simultánní český překlad (slečna tlumočnice měla občas problémy se dostat ke slovu). Ve své podstatě šlo o záludné otázky ano/ne týkající se porovnání levé a pravé poloviny těla, nebo zda může člověk kýchnout s otevřenýma očima, zda je větší Praha nebo Soul, či zda žil Romeo déle než Julie (pozor chyták, Rome sice zemřel první, ale byl o nějaký ten rok starší, a tudíž žil déle). Dav se měl rozestoupit na stranu O (ano, souhlasím, tvrzení je správně), a nebo na stranu X (ne, nesouhlasím, dané tvrzení není správně), přičemž uprostřed se vždycky po odpočítání příslušného intervalu zvedl provaz a ti, kdož odpověděli špatně, vypadli z kola ven.

Mluvený projev
Pod krycím názvem mluvený projev se skrývalo vystoupení nejlepších dětských řečníků z předešlé soutěže. Chlapec a děvče (shodou okolností Mariina dcerka) vedli každý zvlášť úžasný monolog celý v korejštině. Sice jsem nerozuměla ani slovu, tedy kromě občasného "čeko," ale vypadalo o celé profesionálně a zkrátka jako úctyhodný výkon malých řečníků.
Zkrátka to bylo moc hezké, ale ráda bych věděla, co ty děti říkaly.

Vystoupení vítězů K-pop soutěže (Jana a Lenka Vataščinovy)
Děvčata zazpívala dvě písně, název první v překladu pravděpodobně zněl "mám přítele (boyfriend)" a druhá byla vypalovačka Nobody od Wonder Girls, kterou si děvčata zopákla ještě jednou s tanečkem. Při písničkách bylo zábavné sledovat malé děti, zejména pak slečny, které se pěkně nakrucovaly do rytmu.

Video z České k-pop soutěže 2011 s písní Nobody a tanečkem

Losování a Předání cen
= tombola s očíslovanými lístky, které jsme dostaly u vstupu
Vyhrála jsem kuchyňský nůž ze speciální oceli, kupodivu jednu z těch hodnotnějších cen.


Na odchodu z haly jsme pak každý dostali pet láhev s pitím (Coca-cola, Mirinda nebo 7up) a také kadeřavého salátu v igelitce. Další praktické dárky z kategorie "co se sní a vypije," takže jsme domů odcházely nejen štědře obdarované, ale dokonce i ověšené jako vánoční stromeček.
Byl to zkrátka prima den.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
---