právě sleduji:
Neko samurai 2
Secret garden
Ghost writer
...a další...

Yamato Nadeshiko Shichi Henge - první dojmy

17. ledna 2010 v 18:48 | Gitík |  jdrama
Myšlenky, dojmy, úvahy... sebrané a zazanamenané krátce po zhlédnutí rawu první epizody.


Je to vtipný, je to divný, je to YamaNade bez roztomilých nosebleed momentů - čili dvě třetiny stopáže anime jsou v tahu...

Vezmi zaručenou hitovku, strč ji do mixéru společně s oslnivě zářícími hvězdami, přihoď 1ks EMO v černém balení. Protřepat, nemíchat, servírovat ve skotském biši-porcelánu Trickheart castle.

Upornění pro spotřebitele:

klasifikace nebezčnosti: Comedy lovestory with a horror-girl
Obsahuje roztomilé dítě (chibi Nakahara).
Obsahuje food porn momenty (když Sunako vaří).
Obsahuje cross-dressing (obluda v dámu, 1ks bishonen upgradovaný na vyšší level téhož, 3ks bishonen v dámu, aáách <3 !!!)

Trapný černý humor, kterému se rovnou měrou upřímně smějete i upřímně vysmíváte, je pořád stejně nakažlivý ( předstíraná láska k lebečkovitosti; trio Josephine-Hiroshi-Akira, Sunako spí v rakvičce). Ale přesto YamaNade live action postrádá ten krásně nablblý šarm převracející náš vybraný vkus naruby, protože čas od času ztrácí dech. Zanechá po sobě pachuť kýče. Možná neúmyslně, možná úmyslně.

Čert ví, proč jsem nabyla dojmu, že nikdo z celého filmařského týmu doopravdy nevyznává Temnou stranu síly, tudíž to fixlují, jak se dá. Nechápou pravou podstatu roztomilosti lebeček. Kdykoliv se pokouší o tvorbu černého humoru, tak se striktně řídí prostým pravidlem "čím víc, tím líp."

A podle toho to také dopadá.

Pobaví mne královsky. Posadí mne do židle. Rozesmějí mne málem až k slzám, ale těžko říci, jestli se náhodou více nevysmívám té jejich upřímné filmařské snaze, neboť originální vtip proletěl stranou bez zásahu.
Ale stejně se na Yamato nadeshiko Shichi Henge díváte. V mém přídě například vůbec nelze určit, zda-li více jako nadšený fanda a nebo nadšený anti-fanoušek.

YamaNade se kupodivu řadí i do divácky velice atraktivní dorama kategorie "Slavný pop-idol a dítě" (Kame kontra chibi Nakahara). Chibi džentlemen s motýlkem, který má asi tak desetkrát více rozumu než horká hlava bishonen. Koho by to nebralo?
(chibi má přirozeně navrch, a proto je horkou hlavou občas razantně umlčen a bezmocně cuká nožičkama - ach, má oblíbená scéna!)
Chibi záprdka Nakaharu hraje ostřílený veterán Kato Seishiro (ročník 2001), takže asi brzy nebude až tak daleko od věci si ho nalepit do penálu a odpovídat na klasickou dorama otázku: Proč tam máš tu divnou šikmookou holku? - Aha, on je to fakt kluk, jo?! - Hele, čéeče a už mu bylo aspoň patnáct?!
----> Ne, nebylo....

Kame / Kyouhei / je trápen na každém kroku, sexuální harašment je zkrátka pikantní téma.

(Asi jako ten čivava idol v penále. Pořád se do toho rejpá, moc oblíbené téma... lidi si zkrátka nedají pokoj. Ani maminka. Už jste to, milé dámy, vysvětlovaly germanizací postižené neangofonní anti-otaku mamince?! Že si uklidíte pokoj/ vynesete koš/ kdovíco po mne všechno chtěla/ přesně za 1:00:4 a že je zbytečné, aby vám to připomínala už v 0:02:00, 0:08:30, 0:15:00 a vůbec kdykoliv, kdy k ní dolehne hysterické MA-MA-mabušííííííí~~~~ a nabyde dojmu, že se zase flákám a nevěnuju se kariéře dokonalé slepice, chci říci příkladně vzorné hospodyňky.)

Harašením a souvisejícím fanservisem (jak říkám, zaručeně atraktivní téma) se tu nešetří, to mi věřte, užijete si jich dosytosti. Čím více, tím lépe. Jako s tím černým humorem...

Ostatně už všechna trendy dramas, kterým YamaNade letos dělá čest jako nejočekávanější titul zimy 2010, jsou v podstatě postavená na trápení slavných celebrit. Slavné tváře hrají v tomto žánru zásadně (a převážně) buď arogantní neurotiky (Jang Geon-Suk, You´re beautiful), horké hlavy (Kame, Yamato Nadeshiko Shichi Henge), muže dokonalé v každém směru (komorníci, Mei-chan no shitsuji) nebo legendární blbce, odbarvené palice (IkutaToma, Hana-kimi) ... asi nemusím pokračovat dál, viďte.
Myslím si, že za diváckým úspěchem Atashinchi no danshi stojí přesně totéž, neboť AtaDan sází na veskrze trapičský děj jako celek (vykopnout Horikitty mamču z baráku, zkrotit zlé syny, nezbláznit se z dědictví po nejmenovaném taťkovi megalomanovi).

Společným jmenovatelem pro všechny výše zmíněné seriály je: prakticky nevratné podhlenutí okouzlující genialitě kýče.

A snad ani nemusím připomínat, že v Yamanade se nám shodou okolností sejdou všechny typologické kýč-faktory pekelně slavných trendy dramas, navíc všech výše zmíněných najednou, navrch ten chibi...

Tím pádem je divačka vystavena těžké Kame-kýč-lebečka palbě. Pokud někdo zná Kameho jen z Nobuty wo Produce, nemusel by ten brutální nářez kýčem přežít ve zdraví.
Přece jen Nobuta se vymyká v celé řadě ohledů, protože se tu potkává trendy hitovka se sofistikovaným podtextem. Ujetá sranda se v žádném případě nevylučuje s hlubokými myšlenkami, ba naopak. I v YamaNade je jedna taková hlubší myšlenka základním stavebním prvkem celého příběhu. Jenže pak je z toho příběhu programově udělána fraška, která cíleně do diváctva fušuje a buší nafouknutím kýče do obřích rozměrů.

Právě v žánru dorama se s megakýčem setkáváme jako s uměleckým prostředkem velice často. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu mám prostě nutkavý pocit vysvětlovat to, co jsem myslela tím podtitulem "Comedy lovestory with a horror-girl" a nabádat své okolí k tomu, aby věnovalo pozornost kýči a megakýči ve všech podobách, protože režisér i producent očividně moc dobře zvládají své řemeslo.

Poznámka na okraj:
Chlap není Kame fangirl, tudíž je nízká pravděpodobnost, že nám vydržel do konce první epizody. To by dokázal jedině nějaký úchyl, který by letěl na chibi a nebo na Dark Barbie Sunako. Noi je tam málo a ještě ji zabalí do svetrů a kabátů, moc suchý prostě. Hm, tetin Nakahara-výsřih je dobře vidět v hradní telce, ale na to by víc letěl i fetišák přes velké plazmové obrazovky. Což asi budu, když jsem si všimla, jak moc ostrý obraz vyrobí na pleťovku, ačkoliv po vráskách normálně u konkurence nekoukám. Ženské překáží ve výhledu na čivava idoly, pryč s nima...

Poznámka na okraj, toho času už druhá:
Medvíkové. Ti jsou rozkošní, že ano? O Trickheart castle (vlastní jménem Lockheart castle) už jsem napsala leccos (převážně anglicky) všude možně, takže si klasicky nechávám rodný jazyk až na konec. Nicméně v dané natáčecí hradní lokaci je malé muzeum medvídků (expozice cca ve dvou pokojích), takže má Yuki ty plyšáky přímo z první ruky.
 


Komentáře

1 lina lina | Web | 17. ledna 2010 v 20:38 | Reagovat

tak jsem nepobrala jestli se ti to líbilo nebo ne:D
Já to teprv stáhla, takže koukání mě ještě čeká...ale...

2 Ayuku Ayuku | E-mail | Web | 17. ledna 2010 v 22:06 | Reagovat

Mně se líbil z postele čerstvě vytažený Kame ^_^

Mangu jsem nečetla, anime neviděla, tak nemůžu srovnávat.

3 Gitík Gitík | Web | 17. ledna 2010 v 22:15 | Reagovat

[1]: aha, asi nikdy mne nenapadlo o něčem ke koukání takto přemýšlet.

Líbilo/nelíbilo pro mne vůbec není důležité. Spíš je důležité vědět, jestli se to vyplatí si to pustit (jako už na úrovni rozhodnutí: chci s tím ztrácet čas, chci to stáhnout - a to si udělá každý sám). Líbilo=dívám se, líbilo hodně= budu se dívat vícekrát. Nelíbilo=nedívám se vůbec, nezájem, není o čem psát, protože to nedokoukám)

Zábavnost YamaNade je sice vysoká, ale že by se mi to vyloženě super-ultra-líbilo jako nejlepší seriál na světě - to zas  ne, je to prostě normální eye-candy oddechovka (a nic víc), takže buď ten žánr máš docela ráda a sleduješ, protože ti obvykle (převážně) líbí se všemi nedostatky a přednostmi, tak jak je  - a nebo naopak vůbec nelíbí a nestáhla bys to.

Bez titulků jsem pochopitelně rozpačitá :D:D Mei-chan no shitsuji je podobná. Bezva ujetá biši-sranda, kterou na začátku sjedeš už jako raw, ale zároveň mi pak hrozně lezla na nervy tím svým hardcore shoujo dějem.

Miluji a nenávidím. Těžko tu asi najdeš článek, kde neříkám Ano i Ne zároveň, zrovna jako elfové z Tolkiena. Nebo se aspoň tak nějak podezřele sarkasticky nepochechtávám mezi řádky. Je to zakódováno uvnitř mé existence jako přirozená dualita, jenže okolní lidi to často mate. Jako... že si prostě potřebují vybrat buď jedno nebo druhé, zatímco pro mne existuje oboje zároveň v komplexní souvislosti a neruší se.  
---> Schrödingerova kočka?  ;-)

Jestli tě to uklidní, neznám nikoho, kdo by byl všeobecně větší podivínský pošuk než já. 98% toho, co říkám (i píšu) a co si myslím, obvykle vůbec nikdo nechápe (normální stav) a ve zbylých 2% se to upřímně snažím vysvětlovat. Proto píšu extra dlouhé komentáře na svém vlastním blogu, doufajíc v jakési "reaching to you"

Je to teď lepší nebo horší?   ???

Praktický příklad, nácvik mého uvažování:
Mou maminku toto například velice stresuje, protože je prakticky zaměřená a přemýšlí v naturáliích (vytřít prach), nikoliv nad tím, že si nikdy nevšimla, že když zamává prachovkou, tak rozvíří prachové částečky. A že když se podíváš z určitého úhlu proti slunci, že se ti budou zlatě lesknout a tančit v krásném duhovém víru...
A teď se tě zeptám: Máš ráda PRACH?   :D

4 Gitík Gitík | Web | 17. ledna 2010 v 22:42 | Reagovat

[2]: já sama jsem anime viděla teprve na podzim XD Mangu jsem nečetla, ale prolétla obrázky, protože mne zajímalo, jak jsou původně nakreslení a takové ty výtvarné blbosti okolo

myslím, že je YamaNade nejlepší na první setkání, jedno s čím. Černý humor se ale do živáků velice špatně převádí, dorama je v tomto ohledu docela slabá káva. Nejdou z nich nakreslit brutálně legrační chibi, což je nosnou devizou těch kreslených verzí :D
nevím, jestli tě zrovna toto osloví stejnou měrou jako Kame. V anime je jeho postava je odbarvená palice na úrovni mladistvého delikventa, pekelně vzteklá. Nepamatuji si, že by se vyjadřoval jinak než řvaním, nasupenou chůzí, běháním a případně pěstmi. Tryská z něj energie a živelnost na první pohled, v bylo jeho klíčové charisma v anime.
Kame je takový decentní frajer bez té divokosti a jenom občas vypustí oheň nebo pěst. Nebo roztomilý kukuč pro fanynky, jako správný živák.

5 Ayuku Ayuku | E-mail | Web | 17. ledna 2010 v 23:22 | Reagovat

[3]: Prach nemám ráda, leze mi do větráku od notebooka a hromadí se v koberci, který má brácha vysávat a nedělá to, tudíž se mně spouští alergická reakce.

Prach s velkým P je můj školitel = bakalářka = práce = nuda = zbytečnost. Takže taky nic. :-D

6 Gitík Gitík | Web | 18. ledna 2010 v 0:00 | Reagovat

[5]: žejo, kruci zase jsem mimo normál :D :D
To by mne zajímalo jestli někdy potkám profesionálního pozorovače prachu, který notebook uklidí do bezpečí, jde si zamávat a pak si vychutnává ty vzdušné tance (ale není slunce jako slunce), v opojení počká až to sedne zase všechno dolů. No a pak tu pomíjivou krásu teprve utře jako strašně vlezlou a otravnou špínu.
Takový rituál se dá dělat jen někdy, když nespěcháš a máš čas - a to je velice vzácné.

Hele, tak zase kdybys měla v tom pokoji plovoucí podlahu a brácha to měl vytírat, jenže namísto toho tam vylil tam kýbl vody... to ještě horší podlahová krytina. A dupe.

7 lina lina | Web | 18. ledna 2010 v 13:28 | Reagovat

Skvělý sledovat jak jsme se od Kameho a YamaNade dostaly/i k prachu:D
Po prchu kýchám, takže ho nějak nemusím, ale v pokoji je ho plno:D
bratříčci jsou kapitola sama pro sebe, hlavně ti mladší a momentálně v pubertě *život je těžkej* A pořád jsem se nekoukla:D

8 Gitík Gitík | Web | 18. ledna 2010 v 14:49 | Reagovat

[7]: jo, jsem fakt holka, klidně můžeš natvrdo tvrdý :D sl. Gitík je zderivaná podoba Gita Hrdličková, což je původní podoba mého kouzelnického jména, kteréžto jsem zderivovala od Rita Holoubková. Gitík je přezdívka, kterou mne kdosi počastoval, když za všechna jména z legrace přidával -ík. V anglickém přepisu se zapisuju Gitik, což je velice vtipné. Existuje jeden matematik, jménem Moti Gitik a ten se zabývá teorií množin. Má na kontě slavný výrok, který neguje axióm výběru: "Každý nespočetný kardinál je singulární." což mi přijde asi tak stejně srozumitelné, jako má upřímná snaha se vyjádřit, jestli se mi YamaNade líbí nebo nelíbí. I pro koukání na anime a dorama platí takový televizní axióm výběru, protože se vždycky na něco koukáš...

mám mladší sestru (testovací subjekt)a ta je ve všech směrech (mimo budižkničemování, držkování a plkání/psaní) lepší než já *život je sakra těžkej, protože si nás pletou a považují za dvojčata*

btw. FujCrazy stránka údajně provádí subbing (já četla automaticky jako stealing, heh, vždyť ani netuším komu) a nahodila eng hardsuby, psal to někdo u Yamanade na d-addicts

Mno, prostě čekám na GiriGiri... a nespěchám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
---