právě sleduji:
Neko samurai 2
Secret garden
Ghost writer
...a další...

Manhattan Love Story (Japonsko, 2003)

15. listopadu 2009 v 20:00 | Gitík |  jdrama
Postavil si kavárnu uprostřed Tokia, ale... CHODILI mu tam LIDI!!!
Kdyby Jára Cimrman někdy v životě napsal nějaké japonské dorama, určitě by to pak muselo být právě TOHLE.

Ze všeho nejdříve se musíme postavit čelem k jednomu problematickému, leč snadno zapamatovatelnému faktu: Manhattan NENÍ v New Yorku.

Kavárna Manhattan je totiž poslední oázou klidu v rušném Tokiu. Krčí se statečně u paty zbrusu nového mrakodrapu, který si na daném místě postavila nejmenovaná televizní společnost. Majitel kavárny, kterému nikdo neřekne jinak než Tenčó ("šéfe"), proto zcela oprávněně považuje televizi za zdroj všeho ZLA. Neboť právě onen televizní mrakodrap je hlavním důvodem, proč se do jeho milované, a jindy tak poklidné kavárny, začali nekontrolovatelně hrnout LIDI.

Kouzlo Manhattan Love Story tkví právě v tom, že se základním stavebním kamenem tohoto dorama se stala velice výrazná typizace postav, tedy právě LIDI. Díky tomu si může scénárista dovolit si zcela záměrně ( a mezi námi: mnohdy i docela zlomyslně) pohrávat s očekáváním diváka. A také nás neustále něčím překvapovat, neboť vyprávěcí styl Manhattanu dosahuje v tomto oboru neuvěřitelně vysoké mety blížící se geniální virtuositě. Pravdivost našich domněnek je pokaždé- no, jak to jen říci, aby vás to pak nemrzelo - asi tak zhruba stejně důvěryhodná jako falešný knírek majitele Manhattanu.

Samotný majitel Manhattanu, Tenčó, je pak zvláštní kapitolou sám o sobě. Představte si stoprocentního Japonce, který vydadá jako stoprocentní italský barista, včetně toho knírku. Je to profesionál, který kávu miluje nade vše na světě.
Hosty své kavárny sleduje ostřížím zrakem, asi jako kvočna svá kuřátka, a je tak bezprostředně svědkem jejich malých i velkých love story. Jenže správný barista nikdy nemluví - a pokud se už nějak výrazněji projevuje, pak jedině tím, že v jednom kuse svědomitě leští kávové šálky.


V kavárně musí panovat posvátné ticho a klid.

A tak musí být i náš Tenčó přesně takový. Nahlas neřekne ani slovo, o to je však výmluvnější jeho vnitřní monolog, který si v duchu sám pro sebe vede. (Kdo má tedy rád Hana-kimi, kde Nakatsu vedl zrovna takové nezapomenutelné monologické výstupy, ten si zaručeně přijde na své.).
A pak mu do toho jeho tichého a spořádaného kávového království, poslední oázy klidu v rušném Tokiu, začali CHODIT LIDI. Tenčó, svědomitě leštíc šálky, z posledních sil statečně odolává zkázonosnému vlivu televize. Samým rozčilením v rukou bezmocně drtí šálky jeden za druhým, protože LIDI jeho prvo
třídní kávu absolutně nedoceňují, posvátnost kávového svatostánku ruší a chovají se nepřístojně. LIDI dokonce jdou podle abecedy, což je naprostý vrchol jejich opovážlivosti, protože si Tenčó musí tajně kreslit tabulku, aby se v nich vůbec vyznal...
A miluje B, jenže ten její city neopětuje, protože C...

Tohle jen zlomek toho, čím Manhattan Love Story vlastně je. Neboť realita je kluzká jako úhoř a jistí si můžete býti skutečně asi jenom tím, že středobodem toho všeho je Manhattan. A že ten Manhattan NENÍ v New Yorku.

Přirovnání k Cimrmanovi ostatně také nebylo vůbec daleko od věci, protože pod tímto seriálem je podepsán (Stejně jako pod neméně úspěšnými IWGP a Ryuusei no Kizuna, bacha to je skrytá reklamááá!!) Kankuro Kudo . Pro něj bývá charakteristický právě detektivně pojatý (a velice chytlavý) styl vyprávění, typický humor i veliká láska k absurditám a hrátkám s jazykem. Manhattan Love Story je, alespoň tuším, navíc jeho vůbec prvním nakročením do romantického žánru, a tak není divu, že jde o dílo výjimečné a na romantickou komedii bude (podle normálním způsobem přemýšlejícího Evropana) zcela zaručeně: krucinál-doprkýnka-zatraceně přitažené za vlasy.

V zemi svého původu se Manhattan navíc moc hezky zaháčkoval u diváků a skalpoval tam celou řadu cen: nejlepší dorama sezóny, nejlepší scénář a režie, nejlepší titulní píseň, hudební aranžmá, nejlepší herečka ve vedlejší roli...
A to už o něčem svědčí, viďte. Takové malé soukromé televizní žně na diváctvu.

Japonsko, 2003
žánrové zařazení: komedie, romantika, trochu divný kus
počet epizod: 11
scénář: Kankuro Kudo
(link přímo na characters, orientujte se kliknutím na písmenko)

Manhattan Love story je...
Kávou provoněná romantická absurdita, hýřící vybroušeným vtipem, pestrým slovníkem a náhlými dějovými přepadovkami, jako vystřiženými z pera (zne)uznaného génia. Dokonce ani až úplně na samém samotinkém konci, nezůstane z vašeho očekávání TAMTOHO JEDNOZNAČNÉHO A NAD SLUNCE JASNĚJŠÍHO KONCE, kámen na kameni.

P.S.: Otevřeně přizvávám, že pana K.K. miluji od paty až po ty jeho klobouky... a nechat se soustavně oblbovat touhle proklatě zamotanou seriálovou ujetostí mne velmi bavilo. Vždycky se totiž v poslední chvíli objevil neodolatelný číšník Šinobu, který má vrozený talent na duchapřítomné zachraňování situace (i svého šéfa) a vpadnutí do dveří ve chvíli, kdy je ho nejvíce potřeba. Jo, někteří LIDI se už takoví nejspíš museli rovnou narodit. Však uvidíte. XD

ending: TOKIO - Love love Mnahattan (PV)
credits: luvrina @ Youtube

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
---